Strhni svou košili, máš-li jakou, 

odhoď své boty - a nech je spát. 

Možná ti neřekli pravdu zlatou, 

to že dnes žiješ - je jenom snad. 

Všechno je krátce tak, všechno chvíli, 

propadlé času jak rezavý rýč. 

Co na tom záleží? Čas se chýlí, 

sotva se nadechneš - už je pryč.

Oddat se iluzím? Spálit snění? 

Co bude zítra...?! Ty to snad víš? 

Včera mi napsala - zítřek není. 

Zase jsem pravdě o krůček blíž.

Odcházím alejí, třídím listí, 

cosi se ztratilo, vím to jen já? 

Nikdy to neskončí, jsem si jistý. 

Nikdy to neskončí - život se zdá...

Autor: Robert Schoenttner