Před několika lety jsem měla konečně příležitost si opatřit v českém jazyce a báječném překladu Etiku Nikomachovu a Metafyziku od Aristotela a Aristoteles se stal mým oblíbencem, učitelem a blízkým člověkem, jako se jím stal později i sv. Augustin ve svých spisech, zejména v knihách O Boží obci a stejně pilný a geniální Tomáš Akvinský ve svých Summách, které však nedopsal.
O třech velkých učitelích, hledání hodnot a o zabouchnuté bráně k vědění
Položíte-li mi otázku, proč zrovna tito tři dávní učitelé, filosofové a autoři velkých děl? Za prvé proto, že mne vnitřně oslovili, i když jsem dříve netušila, že se nimi v životě potkám. Jeden logikou a úchvatným podáním, druhý svou křesťanskou upřímností, naléhavostí, láskou a charakterem, i horlivostí ve svém poslání, ve snaze vytyčit a otevřít fundamentální otázky života v celém jeho podstatě, pro člověka, křesťanstvo a společnost, ten třetí, který se snažil, též s neustávající křesťanskou upřímností, láskou, charakterem, důsledností a pílí vytyčit hradby dosažených mravních a filosofických, věroučných a kulturních hodnot před průnikem nové doby, která je měla postupně rozmělňovat, a pak doslova rozebírat. Dočkal se později velké kritiky a z dnešního pohledu 21. století, kdy hledáme evropské hodnoty s vyplazeným jazykem a možná, že bychom pak rádi za nimi zabouchli dveře. Ale není cesty pro mnohé zpět, protože by neporozuměli, jsouce odtrženi od hloubky i touhy naplňování kardinálních křesťanských ctností (od víry, naděje a lásky), které ať chtějí nebo nechtějí, prodlévají v hlubinách svědomí, když už ne v činech. Je to již pouhá stínohra prožívání života, nebo ještě jinak, což je naléhavější, plnosti života. Ale o tom dále.
Jen nyní pro doplnění, každá z vyjmenovaných kardinálních ctností obsahuje celou škálu tradičních hodnot, které postupně vyprodukovala lidská společnost od počátku a spatřovala v nich vědomí lidské a později i řádu, což je patrno ze Starého a Nového zákona a jejich exegezi v dalších časech.
O nemilosrdné době, vyprázdněných pojmech a novém hledání jejich obsahu
Pro své lásky, dávno již zpráchnivělé, jsem sklízela i posměch od svých jinak vzdělaných přátel i nejbližších, kteří si myslí, že ztrácím čas s něčím, co už neplatí a nikdy platit nebude, protože hranice jsou prolomeny a já je zbytečně drátuji a spravuji po nocích, když se člověku nechce spát. V mých úvahách a bláhových lucidních snech stojím před prázdným chrámem, z kterého „šechína“ už zmizela apod. To si někteří myslí, hlavně ti, kterým se už nechce číst objemné knihy. Ale měla jsem jednou šanci se setkat s jedním slavným profesorem filosofie, rodilým Řekem, kterému jsem se svěřila k mé velké náklonnosti k Aristotelovi a on mne živelně objal. Také on pokládal Aristotela za svého učitele a průvodce v jeho vlastních úvahách. O sv. Augustinovi a Sv. Tomáši Akvinském jsme nemluvili. Proč taky, i on měl ráda Aristotela a s Augustinem polemizoval. Všichni přeci přirozeně k sobě. Ale jak k sobě? Ještě jsem nenarazila na dílo, které by o jejich vzájemném prolínání přes staletí napsal esej. Takže to nikdo pořádně neví. Ale proč taky, když už je to tak dlouho za námi!
Ale není to tak snadné
Ale není to tak jednoduché, protože každý prožil svou dobu. Z toho plyne, jak je nebezpečné spoléhat na pravidlo, že dějiny se opakují! Opakují se jen činy, které si převzalo a pak realizovalo v tu chvíli potřebné schéma chování s předem vyzkoušeným výsledkem, který se však ve změněných podmínkách může vymknout z ruky, že ano? Jen to, co je stálé, takovou zkoušku vydrží. To záleží na lidském jednání. I takové kardinální hodnoty, jako je víra, naděje a láska, mohou nabýt obludné, až nebezpečné podoby, pokud ztratí svůj původní obsah a poslání k těm, po nichž se požaduje tak mnoho, jak mnoho jim bylo dáno. A nebo poslouží k nějakému kvízu - řekni co si myslíš a já ti řeknu, kdo jsi. Myslím, že bychom měli zakusit trýznivé studium původních autorů, kteří položili základy evropské kultuře, přetrpět nepohodlné studium a zjistit, zda v dávno zapomenutém hrobě neleží odpovědi na naše naléhavé otázky, abychom byli schopni obhájit svou cenu pro současnou civilizaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat